Vysočinou 2003,

aneb "puťák na kolech" po lomech a benzinkách Vysočiny

(tentokrát v podání Jardy Dvořáka)

Charakteristika akce:

4 denní výlet na kolech pro rodiny s dětmi, náročnost lehká (160km), vybavení: vše s sebou, strava a pití doplňovány průběžně. Pro rodiny s dětmi do 5 let zajištěno doprovodné vozidlo.  

Čtvrtek 17.7.2003 - den první

            Vyrážíme z Chrudimi kolem 11. hodiny proti toku Chrudimky. První zastávka je v hospodě u Škrovádu – pivo…, následuje zastávka u Škrovádských skal, dále zchlazení v Chrudimce nad Sovovými mlýny(?). Nevím, jak se při naší četnosti přestávek dostaneme dnes daleko (zatím máme průměr nedosahující rychlosti chůze). Po vykoupání se snažím donutit vidinou dobrého oběda Valovy k rychlému odjezdu směrem na Žumberk, přestože vím, že s největší pravděpodobností tamní hospoda bude uzavřena. Lest se daří, bez přestávky přes Lukavici dojíždíme do Žumberka a pokračujeme směrem na Miřetice, kde v místním koloniále doplňujeme jídlo a tekutiny. Zde mají v hospodě sice otevřeno, ale k jídlu nabízejí pouze pivo. Zmateni úrovní pohostinství a chybou mé navigace se dostáváme zcela neplánovaně k malému lomu u Miřetic, kde obědváme a perfektně se zchladíme. Rázem je zapomenuto na nehostinnost místních restauračních zařízení – něco tak nádherného jako tento lom Valovi ještě neviděli. Po hodině se vracíme do Miřetic a míříme směrem na Ležáky. Zde opět zastavujeme na pivo a čekáme, až přejde déšť. Nyní máme před sebou pouze několik kilometrů k místu našeho prvního přenocování. Obloha je zakaboněná a nevěstí nic dobrého. Kolem sedmé hodiny vjíždíme do romantického prostředí Kaňonu u Skutče. Následuje koupel, stavba stanů, příprava ohně. Jen se stačíme navečeřet, spouští se déšť. Igor se Zdenkou ještě několik desítek minut sedí v igelitu u ohně. Ostatní jsou již zalezlí ve stanech a chystají se na spánek. Začíná to dobře.

Pátek 18.7.2003 – den druhý

            Poměrně intenzivní déšť (do rozbité skleničky se zbytky hořčice po včerejším opékání napršelo asi 25mm) trval celou noc, ale během dopoledne se obloha protrhala a vysvitlo sluníčko. Sušíme stany a spacáky, koupel v lomu, balení a odjezd na oběd k Jonášovi do Skutče (asi 3km – po takovém výkonu si oběd zasloužíme). Dáváme si vesměs poloviční porce (a ani ty nemůžeme zvládnout) a čekáme na příjezd dalšího účastníka Jirky. Doplňujeme proviant a vyrážíme směrem na Proseč. Návštěva Pivnické rokle – pěšky – zdá se, že se Valům začíná na Vysočině líbit. Pokračujeme přes Proseč – kávička u benzinky (přestože tato čerpací stanice nevypadala jako většina ostatních, Valovi k ní neomylně zamířili), pivo na náměstí – začínáme hledat místo k přenocování. Ideální se jeví přírodní koupaliště na Farském kopci. Míša začíná zvracet, Zdenka s ním zůstává u koupaliště, zbytek výpravy bez zátěže projíždí Toulovcovy maštale (www.mastale.cz) do osady Vranice s návštěvou Dudychovy jeskyně. Návrat zpět na koupaliště, večeře z vlastních zásob, někteří staví stan, někteří spí pod širákem.

Sobota 19.7.2003 – den třetí

            Přijíždějí další účastníci, Bartošáci s doprovodným vozidlem. V Proseči doplňujeme potraviny, někteří i boty, Míša je již v pořádku. Všichni vyrážíme přes Posekanec směrem do Borové. Po cestě míjíme hrachové pole, zastavujeme na oběd v hospůdce (za 200CZK plnohodnotný oběd pro čtyřčlennou rodinu !!!). Pak následuje koupel v přírodním koupališti v Borové – brr, dost studené, ale osvěžující.

Stoupáme do Žďárských vrchů: Rybenské perničky, 4palice, Velké perničky a sjezd do Svratky. Podél toku Svratky směrem na Herálec. Táboříme v lese u Svratky, Michal se vrací pro auto do Proseče a přijíždí až k místu táboření – kdyby nás tu vychmátla lesní stráž, bylo by to asi dost drahý (4 stany, auto). Oheň raději nerozděláváme, sedíme u svíčky.

Neděle 20.7.2003 – den čtvrtý

            Vstáváme v 7:00, balíme a vyrážíme nezvykle brzo – dnes to plně organizují Dvořáci – ti totiž přesně vědí, jak je do Chrudimi daleko, a Igorovi odjíždí v 18:20 vlak z Pardubic.  Michal odváží auto naložené stany a spacáky s jinými zbytečnostmi – to není špatné, i když to trochu degraduje puťák, někteří byli zásadně proti takovémuto usnadňování, ale nakonec se rádi zátěže zbavili (Igor) - do Nové Vsi a vrací se naproti. Mezitím navštěvujeme Vojtěchův kopec u Kameniček, jedeme přes hory a lesy do Hlinska. Těsně před Hlinskem se k nám připojuje Michal, nakupujeme v Hlinsku, železničář Jirka pózuje před strážním domkem – jak z modelové železnice – vše tipťop. Míříme k lomu v Srnískvělé vykoupání, pokračujeme dále k lomům u Trhové Kamenice. Ten větší je ledový a průzračný – někteří s menšími vrstvami izolačního tuku do něj ani nevlezli. Obědváme ve Slávii v Kamenici. Pak ještě krátká zastávka na kafíčko u benzinky (Valovi se bez toho neobejdou) a hurá na poslední výškové převýšení k Bekyni Mnišce. Cestou se odpojují Bartošáci (jedou k autu a za Martinou na LT). A nás už čeká v podstatě jenom sjezd přes hráz Křižanovické přehrady, Slavickou oboru, kolem Chrudimky do Slatiňan. Poslední zastávka na točené zmrzlině U Málků. Čas letí jako zblázněný, já s Igorem vyrážíme napřed po hlavní, ostatní pokračují podél Chrudimky a přes Kopanici.

            Igor zatím horečně balí, poté co přijeli holky s dětmi telefonicky odkládá svůj odjezd (vida, že není tak nepostradatelný …) a nakonec i odjezd celé rodiny. Irena se Zdenkou samou radostí ze šťastného návratu zatím ve stínu lísky likvidují marhuľovicu z Bratislavy. Když přijedou Bartošáci, obě se již jen ztěží postaví. Alena doráží zbytek v domnění, že se jedná o víno. Nicméně vidina společné večeře na hradbách věnného města Chrudimi způsobí, že tam všichni dojdou bez pomoci. Takže společnou večeří ve Vulkán baru končí „puťák – Na kolech Vysočinou 2003“. Myslím, že se všem zúčastněným líbil a Valovi konečně poznali krásy a romantiku dosud jim zapovězené Vysočiny.

JaD