Zpět

Po 4 letech jsme se vrátili do Sestriere, abychom porovnali změny, jakých se toto lyžařské centrum dočkalo po olympijských hrách 2006. Středisko je natolik velké (400 km tratí na 214 sjezdovkách, kapacita 110 tis. lidí hodinově na 89 lanovkách), že je nemožné za 5 dnů vše stihnout. A to jsme nastoupali 45 km.

Počasí bylo naprosto exklusivní - skoro až moc teplo, díky čemuž některé sjezdové tratě již byly beze sněhu a my jsme se v odpoledních hodinách museli vždy přesunout na výše položené lanovky.

 

Času na společné foto jsme moc neměli - navíc vždy chyběl ten, kdo fotil - zde Zdenka.

 

Oblíbená Břéťova libůstka - při focení vždy někoho shodit na zem.

 

A že nepoznáš, o co se všichni snaží - jedou hada. Trochu budeme muset ještě potrénovat!!!

 

Ale že se do toho někteří umí opřít.

 

Výraz v obličeji je nepřehlédnutelný - jen nevím co znamená.

 

Sjezdovky byly vždy perfektně upravené, ale na jižní straně to pro obsluhu vleků dosti pracné. Trochu mě překvapilo, že obsluha vleků byly převážně ženský, které taktéž v průběhu dne házely sníh na tající místa - asi to budeme muset zavést i u nás - a nejen při lyžování.

 

Sjížděli jsme i obdobné kopce. Byla trochu smůla, že vlek do sedla z neznámého důvodu nejezdil a my jsme se tam museli dostat z druhé strany.

 

A na to se holky vždy nejvíce těšily. Povolili jsme jim tak hodinu denně.

 

I Alena si už zvykla, že Italové toho kafe dávají málo, a nešla si stěžovat, že mají rozbitý kafevároš.

 

Není nad pořádné české pivko.

 

Když kafe - tak pořádné - a s vajákem.

 

Tři placatice - to bylo málo - příště si každý bude muset tahat vlastní.

 

A poslední pohled na sjezdovky v Sestriere. Bylo to fajn, počasí vyšlo a nikomu se nic nestalo.

 

I Černoši si na horách užívali - koukni sem.

 Zpět