Zpět

Výprachtice - březen

13. - 14. 3. 2009

Po dobré zkušenosti z lednových běžek v okolí pevnosti Hanička v Orlických horách padá rozhodnutí, že si zopakujeme stejný model. Předpověď na sobotu je dobrá, takže plán je vytáhnout se v Říčkách lanovkou na Zakletý a dojet na oběd na Šerlich - dle Břéti nějakých 25 km.

 

Situace se ale vyvinula jinak. V Říčkách je horní parkoviště plné, museli bychom zůstat dole. Pokračujeme tedy autem ke Komářímu vrchu. Zpočátku to sice jde, ale sněhu je stále více a více. V jedné zatáčce končíme a musíme nasadit řetězy. Blokujeme tím silnici, někteří nám pomáhají, někteří to otáčejí (lépe řečeno couvají) a někteří čekají, až se rozjedeme. Cesta je opravdu náročnější, ale nakonec přeci jen s "dopomocí" dojíždíme na místo.

 

Nahoru se s nmalými problémy nakonec dostávají jen dvě auta.

 

Pěticestí. Je pěkně, sluníčko svítí. Zatím se Baladů držím.

 

Pak už je ale bez jakékoli přestávky ženu před sebou až na na Velkou Deštnou (proto nemám žádné fotky). Vzhledem k tomu, že se budeme vracet stejnou cestou zpět, dovedu si jednoduše spočítat, že původní odhad byl značně podhodnocen - v nohách mám už 13 km (!). Nejede mi to, klouže to, Zuzce koukám pořád na záda (navíc z velké dálky), Břéťu obvykle vidět není. Odmítám jet další 4 km na Masaryčku s tím, že přežiju zde.   

 

Výhledy z rozhledny na Velké Deštné jsou pěkné, navíc mě hřeje myšlenka, že jsem si ušetřil 7-8 km. Baladi mě dohánějí na Pěticestí, kde si dávám pivko. Břéťa mi navíc dělá další radost - taky už nemůže. Zuzka na nás čeká u auta - stejně nemá klíče.

 

V neděli nám počasí nepřeje, přesto vyrážíme ještě s Ratmanama na Bukovou horu. Rád se ujímám Vojty a na Aleně tentokrát nechávám reprezentaci naší rodiny.

 

Dana s Verčou si sebou vzaly "přídavné motory". Přestože si nandavá hůlky, jede ji to - navíc na prvním místě...

 

... a během chvilky obě mizí v mlze. My s Vojtou se rádi otáčíme a směřujeme zpět k autu.

 

Zpět